Kdo je Michal Kalhous
Michal Kalhous je jeden z nejvýznamnějších fotografů české art- (či „výtvarné“, chcete-li) fotografie vůbec. Nynější děkan ostravské univerzity vstoupil na scénu v devadesátých letech dílem, které se subverzivně vzepřelo všem zavedeným konvencím. Suverenita, s níž Michal Kalhous tehdy vystavil své první fotografie, byla pro jedny vzpourou, pro další svobodou a punkem, a pro část diváků něčím, co nedokázali vůbec nijak smysluplně reflektovat. V jistém paradoxním smyslu byla se zdá ta poslední reakce nejpříhodnější – Kalhousovy výstavy, jakkoli jsou zřetelně vedeny koherentním, systematickým záměrem, dodnes zůstávají enigmatické a vzpírají se všem interpretacím.
Jeho velkoformátové zvětšeniny, které stejně dnes jako tehdy vytváří klasickou černobílou analogovou cestou, vypadají díky sníženému kontrastu, ostrosti a celkovému vyznění na úplně první pohled jako technicky nezdařilé. Každého však zároveň osloví jejich silný citový náboj. Svět, který popisují či vytvářejí, jeho logika a příběh se však nedaří přesně pojmenovat.
Obtížná uchopitelnost spojená se silnou emocionalitou je to, co Kalhousovu tvorbu charakterizuje po celé téměř tři dekády. Kalhousovy fotografie zobrazují často zdánlivě všední předměty a scény, je to však cosi jako pohled z jiné dimenze. To vyvolává u diváků znepokojivý pocit a vede až k fundamentálním existenciálním otázkám – je realita, jak ji vnímáme, jen konvencí? Nežijeme v děsivě neznámém světě, který jsme si jen zvykli – abychom sami sebe uklidnili – nahrazovat svou představou, která je však čirou fabulací? Není naše existence vlastně čímsi zcela jiným, než jak se o tom navzájem přesvědčujeme?
Michal Kalhous své dílo neinterpretuje. „Já jsem jen radši když si na věci člověk přijde sám,“ řekl během příprav projektu Host do domu.
Citace o Michalu Kalhousovi
Kalhous pracuje velmi svobodně. Je opravdový solitér české fotografie.
Mgr. Štěpánka Bieleszová, Ph.D., kurátorkaPři vernisáži jsme žasli a vyjadřovali svůj obdiv. Více z nás označili obrazy jako krásné; v každém případě odvážné ve své radikálnosti.
Ludvík Hlaváček, historik umění a výtvarný teoretikKdysi mi jeden renomovaný kurátor fotografie tvrdil, že snímky na výstavách Michala Kalhouse ve skutečnosti vytváří jeho malý syn. V tu chvíli jsem uvěřil.
Jiří Ptáček, umělecký kritik a kurátorJméno Michala Kalhouse se na přelomu třetího tisíciletí stalo postrachem pravověrných vyznavačů fotografie. Naopak nadšeně byl přijat těmi, kdo ze současné fotografie cítili únavu a sklon k manýře.
Pavel Vančát, kurátor
Nefotografie
V zoufalství, jak zařadit Kalhousův specifický styl, vymysleli teoretici v devadesátých letech pojem „nefotografie“. Byl v tom snad i jistý odsudek; možná také snaha strčit dílo, s nímž si tehdejší konvenční přístup nevěděl rady, do bezpečně izolované přihrádky, opatřené varovným názvem. Pravda však je, že technicky jsou Kalhousovy obrazy naopak ryzí fotografií. Jsou čistým, nemanipulovaným a nezkresleným pohledem na svět, přesně podle pravidel.
Ačkoli to Kalhous nikdy přímo nesdělil (ale ani nepopřel), název jedné z jeho výstav „Nemaluju“ odkazuje k historickým sporům o definici fotografie jako svébytného umění, které nemá nic společného s malbou. Výsledkem několika desetiletí uměleckých diskuzí, které skončily až v šedesátých letech, bylo uznání fotografie jako samostatné umělecké formy; ovšem za předpokladu, že vyjma nezbytných zkreslení, jež vytváří technická stránka procesu, nesmí umělec do obrazu nijak zasahovat. Jakmile autor začne obraz manipulovat, přestává být fotografie fotografií a stává se malbou. Fotografie, „čistá fotografie“, je pohledem na skutečnost. Umění fotografa je uměním dívat se a předat viděné dál. V tomto smyslu je Michal Kalhous ryzím fotografem. Tedy… většinou. Všímavý divák, pozorující některé jeho zvětšeniny zkoumavě a zblízka, bude nakonec překvapen. Opět zjistí, že Kalhousovo dílo se vzpírá zařazení do jakékoli jednoduché kategorie; ať již ji nazveme „nefotografií“ nebo „čistou fotografií“.