Runářov – původně česká vesnice s tajemným jménem a zajímavou historií

Runářov je vesnice ležící na Drahanské vrchovině, položená v poměrně značné nadmořské výšce nad 500 metrů. Je to osada s krásným okolím, k turisticky vyhledávaným lokalitám nicméně nepatří, což je značná škoda, protože určitě má co nabídnout poutníkům krajinou.

Obec byla založena při kolonizaci zdejšího kraje patrně ve 13. století. Pro vznik vesnice bylo vybráno malé údolíčko vyhloubené do náhorní plošiny Drahanské vrchoviny potokem, který později také dostal jméno Runářovský. Toto umístění obce mělo dva důvody. Prvním byl dostatek vody, kterou zajišťoval potok, a druhým údolí poskytovalo jistý úkryt před případnými nájezdníky, procházejícími krajinou, a také před silnými větry, které jsou v této oblasti poměrně běžné.

Jméno obce je tak trošku záhadou. Jeden z výkladů tvrdí, že jméno by mohlo připomínat zakladatele vesnice jménem Runář, o kterém ale nikdo nic neví. Pokud vůbec existoval, pravděpodobně se jednalo o příslušníka panské družiny či zeměpanské čeledi. Druhá varianta zase mluví o starogermánském písmu, tzv. runách, které se tu snad mohly někde objevovat.

První historická zmínka o Runářově je zaznamenána v roce 1351. V té době drželi konické panství synové Adama z Choliny, Adam a Jan z Konice. Mezi vesnicemi je uveden také Runářov. V roce 1379 Sulík z Konice přenechává obec, spolu s dalšími vesnicemi, Ješku Kropáčovi z Holštejna.

Majitelé konického panství se pak střídali poměrně často až do roku 1518, kdy se Konice dostává do rukou rodu pánů ze Švábenic. Pod jejich vládou obec dospěla až do třicetileté války. Tehdy byl ale Janu Ferdinandu ze Švábenic za účast v povstání konický statek konfiskován. Po zaplacení pokuty mu však vesnici císař vrátil. Rod ze Švábenic však panství neudržel a majitelé se opět střídali až do roku 1699, kdy panství připadlo klášteru Hradisko. Po jeho zrušení panství držel podnikatel Karel Příza a jeho dědicové. Spolu s nimi Runářov dospěl do konce patrimoniální doby.

Samotná obec se v historických záznamech příliš nevyskytuje. Víme, že ji převážně obývali drobní zemědělci. Postupem času se však obec vylidňovala a po třicetileté válce byla dosídlena převážně německy mluvícími obyvateli. Roku 1669 bylo v Runářově jen 14 domů a 84 obyvatel, kteří měli česká jména. Avšak v roce 1690, v seznamu poddaných na konickém panství, měli už obyvatelé Runářova převážně německá příjmení. Díky tomu se Runářov stal součástí tzv. brodeckého německého jazykového ostrova, kulturně spjatého s nedalekým Hřebečskem.

Vedle zemědělství se místní obyvatelé věnovali také domácí textilní výrobě. V roce 1834 žilo v obci 618 obyvatel ve 123 domech. Nejvíce obyvatel zde bylo v roce 1913, kdy statistiky uvádějí 846 osob. Po roce 1918 se zde vytvořila česká menšina.

Zpočátku docházeli místní obyvatelé do školy v Konici. V roce 1781 bylo zahájeno vyučování přímo v Runářově, v pronajatých prostorách, kam docházel přespolní učitel z místní části Křemence Veselá. Školní budova byla postavena v letech 1872–1875. V roce 1918 byla pro českou menšinu zřízena česká jednotřídka.

Po skončení druhé světové války a odsunu německého obyvatelstva se počet usedlých rodin snížil na třetinu. Obec se nepodařilo plně dosídlit a dnes slouží částečně jako rekreační oblast. Z památek můžeme zmínit kapli s dřevěnou zvonicí z roku 1739. Zajímavý je také pomník dosídlení českým obyvatelstvem na návsi, kříž a kaplička u bývalého družstva. Nad vesnicí se rozkládá rozsáhlý areál bývalého vojenského skladiště a posádky.

Obcí procházejí turistické trasy vedoucí z Konice do Malen a z Křemence na dolní konce Runářova. Krajina je kopcovitá, což činí oblast zajímavou i pro cyklisty.